Obec Loučka

Loučka

Vesnický sídelní útvar Loučka zahrnuje územní obec Loučku a Lázy. Obec Loučka leží v nadmořské výšce 410 m jihozápadně od Valašského Meziříčí, směrem do Bystřice pod Hostýnem. Název je odvozen ze staročeského lúka, louka, což znamená „travnaté místo v lese“. Nejvyšším vrcholem kopcovitého terénu je Hradiště s nadmořskou výškou 605 m, na kterém kdysi stávalo raně středověké sídlo. Nedaleko za obcí pramení potok Loučka, který u bývalého mlýna přibírá z pravé strany Podolský potok. Vedle mlýna se rozprostírá rybník o rozloze asi 5000 m2, který je soukromým vlastnictvím.

První písemná zpráva o Loučce pochází z roku 1307. Obec byla samostatným lenním statkem olomouckých biskupů. V roce 1803 koupil Loučku od Leopolda z Lamberka Jan Nepomuk Mohrweiser, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších majitelů loučského panství, rodákem z Kostnice. Jeho zásluhou byla zřízena pod vrcholem Hradiště studna, která zásobovala vodou pomocí dřevěného potrubí panský dvůr.

Roku 1826 postavil na místě dnešního hřbitova hrobku s pěknou kaplí. V roce 1871 byl velkostatek Loučka vymazán z lenního svazku. V polovině 18. stol. byl postaven vrchnostenský zámek a farní kostel Krista Dobrého Pastýře. V roce 1878 byla v obci zřízena škola. Do 1. světové války se na statku vystřídalo 5 majitelů.

V roce 1918 se majitelem velkostatku stal Tomáš Baťa. Za jeho působení, po velkých obtížích, byl vybudován vodovod z Mikulůvky. Počátkem 20. století založil J. Matocha nevelkou továrnu na výrobu pleteného zboží, do roku 1900 byl v obci i pivovar, který náležel velkostatku, v roce 1905 byla zprovozněna okresní silnice z Loučky do Podolí a Lázů.

Po smrti Tomáše Bati v roce 1933 se stala majitelkou jeho žena Marie Baťová.V době fašistické okupace bylo uvězněno v koncentračních táborech 5 osob, z nichž se dvě nevrátily. V okolí Loučky operovala partizánská skupina. Obec byla osvobozena 7. května 1945. V 70. letech byla vybudována obcí druhá větev vodovodu v akci "Z", který byl předán Vodovodům a kanalizacím. Svaz zahrádkářů postavil kulturní dům a budovu na zpracování ovoce - moštárna. Vybudováno bylo nákupní středisko, mateřská škola, jídelna Základní školy, později tělocvična, nové oplocení hřbitova a v roce 1999 byla zplynofikována obec.

Po roce 1999 byl synovi Tomáši Baťovi navrácen majetek. Ten nechal provést demolici zámku a postavil venkovské sídlo o něco menší než původní a upravil park v jeho okolí.

Lázy

Lázy vznikly z rozptýlených pasekářských usedlostí, u panského dvora, který náležel k panství Loučka, okolo poloviny 18. století. Jako samostatná obec se uvádí kolem roku 1763. Pojmenována byla po své poloze „Laze“, jsou to příkré stráně , porostlé habrovím, lískovím, klučováním proměněné na louky. Obyvatelé se živili převážně zemědělstvím a prací v lese. V roce 1854 byla na Lázech manufaktura na výrobu kameninové keramiky, která zanikla po roce 1900.

V obci stojí typická roubená Valašská zvonice, postavená podle původní z roku 1848. Z Lázů je rozsáhlý výhled na Kelečskou pahorkatinu, údolí Bečvy směrem k Hranicím, Beskydy a Vsetínské vrchy.

Loučka a Lázy jsou nástupem do malebného přírodního prostředí, v létě pro cykloturistiku a v zimě vhodné trasy lyžařů na běžkách.